Editorial - Tomáš Trč, Martin Krbec
Hodnotenie výsledkov Green-Griceovej extraartikulárnej artrodézy v kombinácii s Youngovou operáciou v liečbe pes planovalgus neurogenes / Evaluation results of the Grice-Green procedure combined with the Young procedure in treatment of the pes calcaneoval - Martina Frištáková, Karol Novorolský
Aktuální pohled na léčení juvenilní kostní cysty / Current approach to the treatment of simple bone cyst - Pavel Šponer, Karel Urban, Karel Karpaš, Pradeep George Mathew
Srovnání miniinvazivního předního a laterálního přístupu se standardním přístupem dle Watson-Jonese při endoprotéze kyčelního kloubu / Comparsion between minimally-invasive anterior and lateral approach and standard Watson-Jones approach in total hip arth - Tomáš Tomáš, Luboš Nachtnebl, Lukáš Pazourek, Milan Jurica, David Náhlíka
Problematika časné diagnostiky ankylozující spondylitidy (axiálních spondylartritid) / Early diagnosis of ankylosing spondylitis (axial spondyloarthropathy) - Karel Pavelka
Artroskopie ramenního kloubu – indikace a technika / Shoulder Joint Arthroscopy – indication and technique - Milan Novotný, Vlastimil Havlíček, Filip Hudeček
TEP kyčelního kloubu typ Poldi – tradiční výrobek firmy Beznoska / Total hip endoprosthesis type Poldi - traditional product of Beznoska company - Jaroslav Lukáš, Jaroslav Fencl
22. celostátní lékařské sympozium firmy Beznoska s.r.o., Špindlerův Mlýn / 22nd National Medical Symposium held by Beznoska Company Ltd. in Spindleruv Mlyn - Ing. Ivana Hrabinská
AIC SICOT Marrákeš 29. 8.–1. 9. 2007 - Tomáš Trč
II. Moravské ortopedické dny / Second Moravian Days of Orthopaedics - Jiří Selucký
Zpráva z 13. kongresu ESSKA v Portu a jeho význam pro budoucnost české artroskopie / Report from the 13th ESSKA Congress in Porto and its Significance for the Future of the Czech arthroscopy - Milan Handl
Vážení čtenáři,
na stránkách Ortopedie v Editorialu Vás oslovovali vždy členové redakční rady našeho časopisu. V posledním čísle jsme požádali předsedu České společnosti pro ortopedii a traumatologii, společnosti, jejíž členové dostávají náš časopis zdarma, o napsání editorialu posledního letošního čísla. Pan docent Krbec přání splnil a Editorial napsal. Přestože někteří členové redakční rady byli proti uveřejnění takto zaměřeného Editorialu, domnívám se, že je správné, aby byl otištěn. Laskavý čtenář si jistě úsudek udělá sám.
Tomáš Trč
Časopis Ortopedie má za sebou první ročník existence. Když jsem byl požádán vedoucím redaktorem o editorial, váhal jsem dlouho, zda nabídku přijmout. Nakonec jsem ji rád přijal, zejména jako možnost pro krátké zamyšlení nad 1. ročníkem z pohledu činovníka historicky tradičního vědeckého ortopedického časopisu Acta.
Když jsem vzpomínal na deklarované zaměření časopisu - „populární časopis pro širší veřejnost“ – viz zápis z výboru ČSOT 19.9.2006, „časopis chce směřovat k praktické medicíně a obecným znalostem“ – viz editorial č. 1, jak bylo prezentováno před jeho edicí, musím konstatovat, že se naplnilo pouze zčásti.
Bylo plánováno totiž, že se bude jednat o časopis určený pro informování a doškolování širší ortopedické veřejnosti, nikoli o striktně vědecký časopis. V průběhu roku samozřejmě lze v časopise najít články deklarovaného zaměření, na druhé straně lze v časopise objevit práce, jejichž vědecká úroveň je vysoká a které by směle mohly být uveřejněny v renomovaných vědeckých periodicích – např. v Actech, která jsou od r 2007 zařazena v Thompson Web of Scienece (SCIE) a budou tak mít registrovaný impact faktor. Těchto prací je tím pádem škoda, resp. je to škoda zejména pro jejich autory. Dále jsou zde práce, jež se tváří jako vědecké, ale jejich vědecká hodnota (Scientific Level) je mizivá, protože něco chybí –špatný design, statistika, follow up atd. A ani jejich vzdělávací hodnota není velká, zejména proto, že zvolené téma je „jakoby“ vědecké. Z pochopitelných důvodů je nechci citovat, ale věřím, že pozorný abonent ví, o které jde. A tak prací, které odpovídají původní deklaraci je pouze část. Ale budiž. Žádný start není lehký a prosadit se v současném konkurenčním prostředí vyžaduje od redakce a zejména od finačního managementu vysokou přesvědčivost. Nutno přiznat, že rovněž v jiných časopisech úroveň prací mnohdy značně kolísá.
Na důkaz předchozích řádků lze uvést příklad právě vycházejícího čísla – první práce odpovídá velmi dobře vypracovanému soubornému referátu a vyčerpávající způsobem popisuje možnosti artroskopické metody léčení ramenního kloubu. Druhá popisuje a hodnotí výsledky artrodézy v oblasti nohy. Tato práce splňuje veškeré náležitosti vědecké publikace, navíc téma zajímavé a málo frekventní. Obě tyto práce by mohly autorům přinést citační ohlas, vyšly-li by jinde. Třetí a čtvrtá jsou svým obsahem odpovídající původnímu deklarovanému určení časopisu – popis soudobého náhledu na léčení kostní cysty a zajímavá kazuistika s podrobným rozvinutím souvislostí u ankylozující spondylitidy..
Závěrem si dovolím vyjádřit celkový dojem – pokud bude časopis uveřejňovat práce plánovaného zaměření, bude přínosem. Práce se znakem vědecké práce patřičné struktury zde uvedené mají smůlu: buď jsou dobré a je škoda pro autory, že je neuplatní v periodiku, které je excerptováno v Medlinu, Scopusu a má IF, nebo jsou nedostatečné a nejsou přínosem ani pro Ortopedii.
Martin Krbec
Martina Frištáková, Karol Novorolský
Detská ortopedická klinika LFUK a DFNsP, Limbová 1, 833 40 Bratislava
Souhrn:
Východisko: Valgózna deformita nohy je častým nálezom u pacientov s detskou mozgovou obrnou (DMO) a meningomyelokélou (MMC). Jednou z možností operačného riešenia tejto deformity neurogénneho pôvodu je extraartikulárna subtalárna artrodéza podľa Gricea v rôznych modifikáciách a kombináciách.
Súbor a metódy: Hodnotený súbor tvorilo 23 pacientov (30 valgóznych deformít nohy) s diagnózou detskej mozgovej obrny a meningomyelokély operovaných na Detskej ortopedickej klinike LFUK a DFNsP v Bratislave v období od roku 1999 do roku 2006. Súbor tvorilo 10 dievčat a 13 chlapcov vo veku 5-14 rokov (priemerný vek 8,5 roka). U siedmych pacientov bola vykonaná modifikovaná operácia podľa Gricea bilaterálne, v 11 prípadoch bola operácia doplnená Youngovou operáciou a v 9 prípadoch elongáciou Achillovej šľachy. Pacienti boli pred a po operačnom zákroku hodnotení Leidingerovým bodovacím skóre (LBS), na podklade ktorého sme posudzovali operačnú úspešnosť metódy.
Výsledky: Priemerná predoperačná hodnota LBS bola 6,7 bodu. Pooperačne priemerná hodnota LBS u všetkých pacientov (Griceho operácia, Griceho+Youngova operácia) stúpla o 4,2 bodu. V skupine pacientov so samostatnou Griceovou operáciou priemerná hodnota stúpla o 3,9 bodu, v skupine s kombináciou operácie Grice + Young bola priemerná hodnota LBS vyššia o 4,5 boda. U jedného pacienta bola zaznamenaná luxácia distálnejšieho zo štepov. K infekcii a rezorbcii štepu nedošlo ani u jedného zo sledovaných prípadov.
Záver: Na základe výsledkov našej štúdie považujeme kombináciu modifikovanej Griceovej extraartikulárnej dézy s Youngovou operáciou za výhodnú predovšetkým u pacientov s pes planovalgus neurogenes.
Summary:
Background: Valgus leg deformity is a frequent finding in patients with cerebral palsy or meningomyelocele. One option for surgical treatment of this neurologically based deformity is an extraarticular subtalar arthrodesis by Grice and its various modifications and combinations.
Patients and methods: The examined group consisted of 23 patients with cerebral palsy and meningomyelocele (30 valgus leg deformations overall) treated at Pediatric orthopedic clinic Medical Faculty of the Comenius University and Children's University Hospital, Bratislava in Bratislava between 1999 and 2006. In the group there were 10 girls and 13 boys aged 5-14 years (average age 8.5). Seven patients were treated with modified operation by Grice bilaterally, in eleven cases this was complemented with Young operation and in 9 cases the prolongation of Achilles tendon was conducted as well. The patients were evaluated according to Leidinger´s ranking score pre- and postoperatively to consider the success ratio.
Results: The average preoperative value of Leidinger´s score was 6.7 points. Postoperative (Grice only, Grice and Young combined) average value increased by 4.2 points. In group where only Grice operation was conducted, the average value raised by 3.9 points, in the Grice + Young operation group the average score value raised by 4.5 points. Luxation of the distal graft occurred in one patient. Neither infection nor graft resorption was observed in the groups.
Conclusion: Based on the outcomes of our study, we consider the combination of modified Grice extraarticular desis and Young surgery beneficial for all patients with pes planovalgus neurogenes.
Klíčová slova: valgózna deformita nohy, extraartikulárna subtalárna artrodéza, Griceova operácia, detská mozgová obrna
Keywords: Valgus leg deformity, extraarticular subtalar arthrodesis, operation by Grice, cerebral palsy
Pavel Šponer, Karel Urban, Karel Karpaš, Pradeep George Mathew
Ortopedická klinika FN Hradec Králové, Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové
Souhrn:
Juvenilní kostní cysty obvykle postihující proximální metafýzu humeru a femuru jsou benigní tumorům podobné afekce neznámé etiologie. Diagnóza je obvykle založena na anamnéze, klinickém vyšetření s přítomností typického rentgenologického nálezu. Při léčení juvenilních kostních cyst je v současnosti zřetelný posun od rozsáhlých výkonů k méně invazivním metodám léčby.
Summary:
Simple bone cysts, usually affecting proximal metaphysis of the humerus and femur, are benign tumor-like lesions of uncertain etiology. The diagnosis is usually based on anamnesis, clinical examination with presence of a typical radiographic finding. Nowadays, there is an obvious advance in treating simple bone cysts: from extensive surgical interventions to less invasive treatment methods.
Klíčová slova: juvenilní kostní cysta, instilace kortikoidů, exkochleace, kostní štěpy, syntetické materiály
Keywords: simple bone cysts, corticosteroid injections, curretage, bone grafting, synthetic material
Tomáš Tomáš, Luboš Nachtnebl, Lukáš Pazourek, Milan Jurica, David Náhlíka
I.ortopedická klinika LF MU, FN U sv. Anny v Brně, Pekařská 53, Brno, 656 91
Souhrn:
Pokrok v endoprotetice kyčelního kloubu probíhá nejen ve sféře materiálové, ale i ve zdokonalování operační techniky. V posledním desetiletí se v tomto kontextu dostává do popředí otázka miniinvazivní náhrady kyčelního kloubu. Metoda má své odpůrce i zastánce. V naší práci jsme zhodnotili a porovnali tři soubory pacientů operovaných na naší klinice v letech 2004 - 2007. První skupina byla operována klasickým aneterolaterálním přístupem dle Watson-Jonese. Druhá skupina méně invazivním laterálním přístupem a třetí skupina předním miniinvazivním „Microhip“ přístupem. Hodnotili jsme krevní ztráty, náhrady, hladiny CRP, myoglobinu, kreatinkinázy, intenzitu pooperační bolesti, délku hospitalizace, komplikace. V rámci RTG hodnocení jsme měřili úhel anteverze a inklinace jamky a odchylku dříku od dlouhé osy femuru. V závěru hodnotíme „Microhip“ přístup jako vhodný pro miniinvazivní implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu.
Summary:
Progress in hip endoprosthetics proceed not only in material sphere but also in improving of operation technique. In last ten years in this context is coming out the question of minimally invasive total hip arthroplasty. Method has advocates as well as opponents. In our study we evaluated and compared three cohorts of patients which was operated in our department during years 2004-2007. The first group undervent total hip arthroplasty using classical Watson-Jones approach. The second group was operated with less invasive lateral approach and the third one with anterior miniinvasive „Microhip“ approach. We evaluated blood loss, blood substitution, level of CRP, myoglobin, creatine kinase, intensity of postoperative pain, lenght of hospital stay, complications. Within the frame of X- ray we evaluated anterversion and inclination angle of the cup and deviation of the stem from long femoral axis. In conclusion we appreciate „Microhip“ approach as suitable for miniinvasive total hip arthroplasty.
Klíčová slova: totální endoprotéze kyčelního kloubu, miniinvazivní přístup, měkké tkáně
Keywords: total hip arthroplasty, miniinvasive approach, soft tissues arthroplasty
Karel Pavelka
Revmatologický ústav Praha, Na Slupi 4, 128 50 Praha 2
Souhrn:
Průměrná doba od vzniku prvních symptomů (zpravidla bolestí v dolních zádech) do stanovení diagnózy ankylozující spondylitidy (AS) je v ČR ve shodě se zahraničím 9 let. Autor se zabývá i otázkou, co je příčinou tohoto neúnosného stavu a tuto situaci demonstruje na vlastním případu pacienta, kde zpoždění diagnózy trvalo 30 let. Prvním důvodem opoždění je malá znalost, především nerevmatologů, o tomto onemocnění. Za druhé jde o problémy s diagnostikou sakroiliitidy na rentgenu, které je klíčové pro diagnózu AS z hlediska dosud používaných tzv. newyorských kritérií. Sakroiliitida je jednak příznakem pozdním, který se vyvíjí až v průběhu let. Dále činí sakroiliitida obtíže při diagnóze s velkými chybami rentgenologů při interpretaci plochých rentgenových snímků. Jsou navrženy nové diagnostické algorytmy, které umožňují stanovit pravděpodobnou diagnózu časné AS / axiální spondylartritidy ještě v rentgenově němém stádiu. Do těchto algorytmů jsou zahrnovány: nová definice zánětlivé bolesti v zádech, antigen HLA B 27, magnetická rezonance SI kloubů a hodnocení dalších příznaků spondylartritid (např. entezopatie, uveitida, zvýšené CRP). Závažnost prerentgenové a rentgenové AS je stejná. Účinnost biologické léčby anti TNF léky je vyšší v časných stádiích. Proto je nutná časnější záchytnost a autoři uvádějí návrh kritérií pro odeslání pacienta ke specialistovi, přičemž čerpají ze zkušeností v Německu.
Summary:
Mean delay between the first symptoms (usually low back pain) and the assessment of diagnosis of ankylosing spondylitis (AS) is 9 years in the Czech Republic, in accordance with foreign experience. The author has been analyzing this unfavourable situation. He also presents his own case-report of a patient with delay of 30 years. Firstly, the reason of this situation is non-rheumatologists´ limited knowledge about this kind of disease. Secondly, there are problems with diagnostics of radiographic sacroiliitis, which is the key factor for AS diagnosing from the point of view of still used so-called New York classification criteria. On one side, radiographic sacroiliitis is a late symptom evolving in time. On the other side, interpretation of plain radiographs by radiologists often makes difficulties and brings many errors. Newly proposed diagnostic algorithms allow establishing diagnosis of early AS /axial spondylarthropathy still in the preradiographic stage. These algorithms include the following: newly defined inflammatory back pain, antigen HLA B 27, magnetic resonance of SI joints and other typical spondylitis symptoms (entesopathy, uveitis, elevated CRP). Pre-radiographic and radiographic stages of ankylosing spondylitis are equally severe. Efficacy of biologic therapy with anti TNF drug is higher in early stages. That is why early referral is of crucial importance. Utilizing information from Germany, the authors present a suggestion of criteria for sending patients from primary care physicians to specialists.
Klíčová slova: ankylozující spondylitida, terapie AS
Keywords: ankylosing spondylitis, therapy of AS
Milan Novotný, Vlastimil Havlíček, Filip Hudeček
I. ortopedická klinika LF MU Brno a FN u sv. Anny, Pekařská 53, 656 91 Brno
Souhrn:
Cílem sdělení je podat stručný přehled možností ošetření ramenního kloubu pomocí artroskopie. Ramenní kloub je druhým nejčastěji artroskopovaným kloubem. S rozvojem videotechniky, instrumentárií a zkušeností dochází k rozšiřování spektra operačních výkonů. V úvodu autoři popisují základní artroskopické instrumentarium, polohu pacienta, základní operační přístupy do glenohumerálního kloubu a subakromiálního prostoru a komplikace metody. Indikace k artroskopii ramenního kloubu je impingement syndrom a léze rotátorové manžety, instabilita ramenního kloubu, SLAP léze, léze šlachy dlouhé hlavy bicepsu, synovitida a léze chrupavek. Podrobněji se autoři zabývají impingement syndromem, jeho rozdělením, klasifikací dle Neera, diagnostikou a možnostmi řešení.
Summary:
The aim of this notification is to give a brief survey of shoulder joint treatment possibilities by means of arthroscopy. The shoulder joint is the second most frequently arthroscopied joint. The wide spectrum of operations responds to the development of video technique, surgical instruments and experience. In the introduction of that issue, the authors describe basic arthroscopic instruments, position of the patient, basic operational approaches to glenohumeral joint and subacromial space, as well as complications of the method. Indication for shoulder joint arthroscopy is impingement syndrome and lesion of rotator cuff, instability of shoulder joint, SLAP lesion, synovialitis and lesion of cartilage. The authors are specifically engaged in impingement syndrome, its division, classification according to Neer, diagnostics and possible solutions.
Klíčová slova: artroskopie ramene, impingement syndrom, rotátorová manžeta, SLAP léze, instabilita ramene
Keywords: shoulder arthroscopy, impingement syndrome, rotator cuff, SLAP lesion, shoulder instability
Jaroslav Lukáš, Jaroslav Fencl
BEZNOSKA s.r.o., Dělnická 2727, 272 01 Kladno
Nejpoužívanějším typem totální náhrady kyčelního kloubu v České republice je cementovaná totální endoprotéza kyčelního kloubu typ Poldi. Tato endoprotéza byla vyvinuta v Poldi SONP Kladno v roce 1972 podle návrhu prof. MUDr. Oldřicha Čecha, DrSc. Do konce roku 2006 jich bylo vyrobeno přes 145 tisíc kusů. Je to implantát, který se významným způsobem podílel na rozvoji české a slovenské chirurgické ortopedie. Zároveň také vytvořil odrazový můstek k pozdějšímu vzniku a vývoji moderních necementovaných náhrad a umožnil udržet současné trendy endoprotetiky. Výrazně poznamenal i charakter technologického procesu výroby v naší společnosti.
Vývoj a výroba tohoto typu cementované totální endoprotézy prošly několika etapami. Typ, který je vyráběn dnes, je již pátou generací. Realizované úpravy se týkaly jak tvaru, tak zvýšení úrovně technologie výroby endoprotézy, i použitého materiálu. Hlavním cílem generačních změn bylo zvyšování únavové pevnosti dříku endoprotézy, variability sestavy a technické životnosti tohoto implantátu.
DŘÍK ENDOPROTÉZY
Od roku 1972 byla tato totální endoprotéza vyráběna z korozivzdorné oceli jako monoblok s hlavicí o průměru 32 mm. V roce 1981 vznikl modifikovaný typ této totální endoprotézy se třemi různými délkami krčku a osmi velikostmi dříku, tj. celkem ve 24 rozměrových modifikacích.
Požadavek na možnost použití různých druhů hlavic vedl v roce 1984 k variantě s kuželovým krčkem 14/16. V roce 1993 byl zaveden do výroby dřík s kuželovým krčkem 12/14 (euro) s reliéfním povrchem.
Dříky vyrobené z korozivzdorné oceli mají povrch leštěný.
I. generace dříků se vyráběla od r. 1972 do r. 1974
II. generace dříků se vyráběla od r. 1974 do r. 1981
III. generace dříků se vyráběla od r. 1981 do r. 1984
IV. generace dříků se vyráběla od r. 1984 do r. 1993
V. generace dříků se vyráběla od r. 1993 a vyrábí se dosud
Dříky jednotlivých generací se liší v těchto parametrech:
I. generace – průřez dříku lichoběžníkový, osa dříku tvoří oblouk, CD úhel 135 stupňů (obr.)
II. II. generace – průřez dříku eliptický, zesílený, osa dříku napřímena (zmenšen oblouk), CD úhel 144 stupňů. Chemické složení korozivzdorné oceli upraveno snížením obsahu uhlíku (C) na 0,03 %
III. generace – průřez dříku upraven zesílením hřbetu dříku ve 3 jeho délky; zavedeno opakované přetavování oceli a snížen obsah uhlíku (C) na 0,02 %, fosforu (P) na 0,025 % a síry (S) na 0,01 %
IV. generace – byla zahájena výroba dříku s kuželovým krčkem 14/16
V. generace – kužel na krčku byl upraven na tzv. eurokužel 12/14 a CD úhel upraven na 140 stupňů
Provedené generační úpravy a změny ve složení korozivzdorné oceli měly pozitivní vliv na snížení výskytu únavových lomů dříků. Další změna mající pozitivní vliv na pevnost implantátu – použití korozivzdorné oceli legované dusíkem, byla provedena v roce 2004.
I. generace – bylo vyrobeno 1 400 ks, registrovány 4 lomy; 0,28 %
II. generace – bylo vyrobeno 14 500 ks, registrováno 6 lomů; 0,04 %
III. generace – bylo vyrobeno 19 200 ks, registrovány 4 lomy; 0,02 %
IV. generace – bylo vyrobeno 46 300 ks, registrováno 5 lomů; 0,01 %
V. generace – bylo vyrobeno 63 600 ks, neregistrován žádný lom
Je třeba poznamenat, že většina lomů se týkala varianty s nejmenší velikostí dříku.
V roce 1984 jsme zahájili výrobu dříků s kuželem 14/16 spolu s výrobou samostatných kovových hlavic. Zpočátku byly dodávány hlavice s vnitřním kuželem 14/16 nebo 12/14, v současné době již pouze s eurokuželem 12/14. Od roku 1984 jsou vyráběny kovové hlavice o průměru 32 mm a od roku 1991 jsou vyráběny též hlavice o průměru 28 mm.
Základními předpoklady životnosti kovových částí TEP je jednak únavová pevnost dříku závislá na použitém materiálu, jednak kvalita povrchu hlavice. Díky speciálnímu zařízení fy Thielenhaus mají naše kovové hlavičky odchylku od ideálního kulového tvaru maximálně 0,005 mm a drsnost povrchu hlavice nepřesahuje 0,02 mikronu.
POLYETYLENOVÁ JAMKA
Jamka totální náhrady je důležitou součástí sestavy implantátu a významně ovlivňuje jeho životnost. Proto byla jejímu návrhu, výrobě, ale i sledování klinických výsledků věnována velká pozornost. Postupné uvádění jednotlivých modifikací do klinického užívání dokazuje snahu o maximální bezpečnost implantátu a o potřebné prodloužení životnosti.
Poměrně rychle po zahájení prodeje v roce 1972 se ukazuje, že nestačí jednoduchý základní typ, tzv. standardní provedení, a tak již v roce 1976 byla připravena jamka plochá a v roce 1978 a 1979 i typy jamky s límcem a antiluxační. Všechny implantáty byly konstruovány pro hlavice o průměru 32 mm a dnes současný trend vedoucí ke zvětšování průměrů hlavic opět ukazuje, jak dobře byl implantát navržen. Nicméně v roce 1991 byly všechny uvedené typy modifikovány na základě požadavků ortopedické veřejnosti pro průměr hlavice 28 mm.
Současně s doplňováním jednotlivých typů se prováděly i četné mechanické zkoušky, jak externě na řadě výzkumných pracovišť, tak i ve výrobním provozu Poldi Anticorro, kde se uskutečňovaly zejména na simulátoru chůze vlastní konstrukce.
Výsledkem mechanických zkoušek byly postupné změny tvaru jamky, např. reliéfu vnějšího povrchu a zvláště zvětšení vůle mezi povrchy jamky a hlavice na 0,2÷0,3 (mm). Později byly na základě vyhodnocení klinických výsledků, potvrzených mechanickými zkouškami, zrušeny všechny jamky s vnějším průměrem 44 mm, určené pro průměr hlavice 32 mm.
Určitý vývoj se nevyhnul ani materiálu, ze kterého jsou jamky Poldi od samého počátku vyráběny, a způsobům jeho zpracování. Polymer UHMWPE neboli polyetylen s ultravysokou molekulovou hmotností je pro vyváženost všech vlastností významným materiálem pro totální náhrady. UHMWPE se vyznačuje výbornou biokompatibilitou, velmi dobrými frikčními vlastnostmi a dostatečnými mechanickými vlastnostmi, takže bývá označován jako tzv. zlatý standard. Nicméně selhávání náhrad v důsledku nadměrného otěru jamky vždy vyvolávalo snahu po zlepšování vlastností UHMWPE, zejména od 80. let, kdy byl otěr (wear) identifikován jako jedna z hlavních příčin.
V prvním období, tj. do r. 1980, byly jamky Poldi vyráběny z UHMWPE nižší molekulové hmotnosti (2÷5x106) a tyčového polotovaru získávaného tzv. pultruzí (protlačováním). Později již z UHMWPE o velmi vysoké molekulové hmotnosti až 6,5x106. Vesměs se jednalo o polotovary vyráběné lisováním do tvaru desek. Výrobcem zmiňovaných polotovarů byla po celé období firma Hoechst, která dodávala UHMWPE pod značkou Chirulen. Všechny podobné neupravované typy, někdy nazývané „virgin“, nesou označení GUR 1020 a 1050.
Změny při vlastní výrobě nebyly z hlediska materiálových vlastností zásadní – vždy se jednalo o strojní opracování, samozřejmostí bylo zvyšování kvalitativních parametrů obráběného povrchu a zejména jeho artikulujících částí. Velmi důležitým, ale také rozporuplným byl pro použití jamky Poldi začátek 90. let. Změněné ekonomické prostředí a chování odběratelů na pozadí nového způsobu balení při zachování nevhodného typu sterilizace (gamma záření), velké zásoby z období před r. 1989 a bohužel i nedostatečná osvěta vedly k nešetrnému zacházení s implantáty. Dlouhodobé skladování v nevhodných podmínkách (přístup vzduchu, světlo a změny teploty) a často i opakované sterilizace gamma zářením vedly k nečekaným a závažným problémům (nadměrný otěr a vznik křehkého lomu jamky někdy i bezprostředně po implantaci) do té doby velmi oblíbeného implantátu. Uvedený přehled faktů o vzniku a vývoje cementované TEP kyčelního kloubu typ Poldi není jen historických odkazem. Cementované náhrady jsou a zůstanou i v budoucnosti důležitou složkou operativy ortopedů nejen u nás, ale ve všech zemích moderního světa. Stále je třeba hledat nové typy náhrad a nové materiály (viz cross-link UHMWPE), modifikovat povrch implantátů, zlepšovat kvalitu cementu a jeho zavádění s jasným cílem: minimalizovat selhání použití implantátů a vrátit všem pacientům „radost z pohybu“ až do konce jejich fyziologického života.
Literatura
1. ČECH, O., PAVLANSKÝ, R. Aloplastika kyčelního kloubu. Praha, Avicenum 1992.
2. Informační zpravodaj – BEZNOSKA s.r.o., březen 2000, ročník 1, č. 1.
3. COSTA, L., BRACCO, P., BRACH DEL PREVER EM, et al. UHMWPE for arthroplasty: past, presnt and future, page 62-72 (Proceedings of UHMWPE 2003, Torino, Italy).
4. ŠLOUF, M., HORÁK, Z., KRULIŠ, Z. (2006) Ověření parametrů modifikovaného UHMWPE. Research Report for company Beznoska Ltd., Kladno, Czech Republic. Edition: Marco T-702 (in Czech).
Ing. Ivana Hrabinská
f. BEZNOSKA s.r.o.
22. celostátní sympozium se konalo u příležitosti 15. výročí založení firmy BEZNOSKA s.r.o. Sympozium probíhalo ve dnech 6.–8. 9. 2007 v překrásném prostředí Krkonoš ve VZ Bedřichov Špindlerův Mlýn. Kongres se uskutečnil pod záštitou a ve spolupráci s Ortopedickou klinikou FN Hradec Králové. Úvodního slova se po uvítaní cimbálovou muzikou Javorník z Brna ujali Ing. Jaroslav Cingr – jednatel firmy BEZNOSKA, a doc. MUDr. Karel Karpaš, CSc. – přednosta Ortopedické kliniky FN Hradec Králové.
Na sympoziu se zaregistrovalo 128 lékařů a 115 sester. Konference sestávala z lékařské a sesterské sekce. Jako každoročně byla vyhlášena i soutěž o nejlepší přednášky v obou sekcích. Lékařská sekce byla věnována 3 tématům, ve kterých vystoupilo 27 lékařů se svými odbornými příspěvky. Sesterská sekce byla věnována práci setry na operačním sále.
Tématem prvního bloku lékařské sekce byly střednědobé výsledky TNKK a současné trendy ve vývoji totálních náhrad kolenních kloubů. Vědecký program před zaplněným auditoriem byl zahájen excelentní přednáškou prof. MUDr. Antonína Sosny, DrSc. (přednosty Ortopedické kliniky UK 1. LF a FN Motol Praha), týkající se zkušeností s náhradou kolenního kloubu SVL RP. Byla vyzdvižena kompatibilita náhrady SVL RP s klasickou náhradou SVL, což umožňuje v průběhu operace změnu rozhodnutí, který implantát lze použít. Zdůrazněn byl význam vyvážení vazivového aparátu kolenního kloubu pro souměrné rozložení toku sil kolenním kloubem, přispívajících k redukci možného přetížení některých oblastí nosných ploch endoprotézy jako i k prevenci zvýšeného otěru a zejména podpovrchové delaminace a tvorby mikroruptur polyetylenové artikulační vložky. Následující dvě přednášky, MUDr. Tomáše Gongola z Ortopedie Orlová a MUDr. Zdeňka Krystlíka z Ortopedické kliniky FN Na Bulovce, se zaměřily na způsoby fixace cementem, určení resekční štěrbiny a vyhodnocování Knee Score souboru hodnocených pacientů při implantaci S.V.L. náhrady kolenního kloubu. Výše vzpomínané způsoby cementování rozproudily vášnivou debatu v auditoriu. Z této diskuze se zrodil návrh na uspořádání zvláštní sekce na sympoziích a kongresech, věnované pouze fixacím implantátů.
Přednášky MUDr. Jiřího Stoklase (Klinika ortopedie LF MU, Úrazová nemocnice Brno) a doc. MUDr. Ivana Landora, CSc. (Ortopedická klinika UK 1. LF a FN Motol Praha) zaujaly hlediště lékařské sekce a rozdělily ho na stoupence a oponenty použití navigace u operací kolenních kloubů. Ačkoli se možná příprava navigace Orthosoft u operace totální náhrady kolenního kloubu zdá zdlouhavá a složitá, při opakovaném používání lékaři usnadní určení rozsahu jednotlivých resekovaných částí femuru a tibie a úhel varus valgus je optimálně vyvážen. Oba přednášející prokázali velmi dobré zkušenosti s PC navigací Orthosoft a přiblížili nám své triky pro snadnější zvládnutí této operační techniky. Docent Landor zdůraznil, že prvotním cílem operatéra by mělo být stanovení užívaného pořadí úkonů (resekce tibie, distální femorální resekce, dokončení resekce femuru, osazení zkušebních komponent a fixace implantátu).
Po krátké osvěžující přestávce se řízení 2. části diskuze ujal doc. MUDr. David Pokorný, CSc. (Ortopedická klinika UK 1. LF a FN Motol Praha). Vzhledem k tomu, že první část byla zaměřena na primoimplantace, druhá část se nesla v duchu poznatků a zkušeností s revizními náhradami kolenních kloubů a individuálními náhradami. MUDr. Petr Hajný (Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK FN Na Bulovce, Praha) a doc. MUDr. David Jahoda, CSc. (Ortopedická klinika UK 1. LF a FN Motol Praha 1) zhodnotili své zkušenosti s revizní náhradou kolenního kloubu S.V.R. Za příčiny reimplantací považují dle svých dlouholetých zkušeností infekt, aseptické uvolnění a periprotetické zlomeniny. Operační technika u reimplantací S.V.R. zůstává standardní jako u S.V.L., přičemž výhodou je přístup v původní jizvě, incize ve šlaše kvadricepsu a šetrná extrakce implantátu. Na závěr obou přednášek byly navrhnuty nové možné inovace S.V.R kolena. Doc. Jahoda navrhl rozšířit škálu femorálních augmentací, zjednodušit značení a zmínil i komplikace slabých tibiálních dříků. Primář MUDr. Jan Pešek, CSc. (Ortopedické oddělení Nemocnice Klatovy) v kazuistice poukázal na možnosti primoimplantace revizní tibiální komponenty u větších destrukcí tibie.
Do zvláštní skupiny náhrad kolenních kloubů patří onkologické náhrady. Individuální tumorové náhrady kolenních kloubů mají v naší firmě dlouholeté zastoupení a jejich aplikace se těší velkému zájmu lékařů. Důkazem jsou pozitivní hodnocení, která zazněla v prezentacích MUDr. Jána Paukovica (1. Ortopedicko-traumatologická klinika FNsP Brastislava) a primáře MUDr. Ivo Kofránka (Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK FN Na Bulovce, Praha). Oblast kolena je nejčastější lokalizací primárních kostních nádorů. Z hlediska chirurgického tak vznikají problémy týkající se onkologické radikality, délky resekce, rozsahu resekce měkkých tkání, nervově cévní struktury a krytí endoprotéz měkkými tkáněmi. V návaznosti na výše vzpomenuté problémy navazují úskalí v konstrukčním návrhu endoprotézy. Příkladem je fixace komponent, stabilita endoprotézy a fixace lig. patellae. Pod taktovkou řídícího diskuze Doc. Karpaše byl zahájen odpolední druhý blok lékařské sekce zaměřený na TEP kyčelního kloubu v indikacích zlomenin proximálního femuru. Historickým přehledem vývoje u dislokovaných intrakapsulárních zlomenin krčku femuru zahájil svou přednášku profesor MUDr. Jan Bartoníček, DrSc. (přednosta Ortopedicko-traumatologické kliniky UK 3. LF UK a FNKV Praha-Vinohrady). Přednáška profesora Bartoníčka byla auditoriem v anketním hlasování vyhodnocena jako nejlepší přednáška v lékařské sekci sympozia.
Indikace na operační léčbu dislokovaných intrakapsulárních zlomenin krčku femuru není dosud jednoznačně dána. Zde nastává boj mezi rozhodnutím osteosyntéza versus aloplastika. Z hlediska statistiky tvoří zlomeniny proximálního femuru 53 %. Výrazný vliv na vzrůstajícím počtu podle MUDr. Tomáše Kučery (Ortopedická klinika FN Hradec Králové) mají zejména 70- a 80letí pacienti. Preferovanou operační léčbou zlomenin proximálního femuru je osteosyntéza. TEP se podle Kučery aplikuje jedině u patologických zlomenin a výjimečně u zlomenin s těžkou koxartrózou.
MUDr. Vojtěch Blaško z Ortopedického oddělení Nemocnice Košice Šaca zhodnotil dlouhodobé výhody a zkušenosti s cementovanými endoprotézami Poldi a Beznoska v průběhu více jak 35leté implantace. Prof. MUDr. Karel Koudela, CSc., přednosta kliniky ortopedie a traumatologie FN Plzeň, prezentoval své poznatky k problematice indikace totální náhrady kyčle po zlomeninách v oblasti acetabula. MUDr. Petr Žofka z Nemocnice Kladno ve svých dvou prezentacích podrobně rozebral výhody použití necementovaných jamek a prvotní zkušenosti s použitím cementovaného dříku CSC.
Ke konci 2. bloku se rozproudila diskuze, zda je výhodnější použití osteosyntézy u zlomenin proximálního konce femuru nebo aplikace TEP. Po neutichající diskuzi a vzhledem k časové tísni lze předpokládat, že se toto téma objeví ve vlastní samostatné sekci příštího sympozia.
MUDr. Eduard Šťastný (Ortopedická klinika UK 2. LF a FN Motol Praha) se podělil o zkušenosti s TC jamkou. Oválná TC jamka využívá standardní tvar necementované jamky, umožňuje stabilizaci i v defektním acetabulu a rovněž umožňuje fixaci mimo defektní tkáň bez excesivního přístupu. Následně vystoupil as. MUDr. Radovan Kubeš (Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK FN Na Bulovce, Praha), který se zabýval tematikou implantace cementované endoprotézy MIS technikou. Za optimální cestu zlepšení přehlednosti u MIS lze považovat použití speciálního instrumentaria. Požadavky operatéra jsou přitom kladeny na co nejsnadnější manipulaci a sestavení a co nejpřesnější použití. Lomené frézovací nástavce jsou součástí instrumentaria f. BEZNOSKA, přičemž je možné je rozdělit dle přístupu MIS. Pro zadní přístup Kubeš upřednostňuje 2x lomený frézovací nástavec.
Závěrečné přednášky patřily zaměstnancům firmy Beznoska úseku konstrukce. Ing. Milan Sekerka prezentoval technické informace sloužící k užití cerklážního systému. Ing. Jan Helešic poukázal na to, že vzhledem k rizikům spojených s použitím polyetylenových vložek a následným vznikem granulomu je možné tvrdit, že výzkum firmy BEZNOSKA na vývoji –Crosslinked UHMWPE, rozhodně zaujal značnou část přítomných.
Všechny přednášky prezentované na 22. celostátním sympoziu byly na vysoké odborné úrovni a nelze je všechny v tomto přehledu jmenovat. Velmi zajímavá byla i sesterská sekce, ve které bylo předneseno 22 přednášek na téma „Práce sestry na operačním sále“. Projednávaná témata se setkala s velkým zájmem a dle reakcí účastníků se sympozium kromě stránky vědecké vydařilo i po stránce organizační a společenské.
Pro účastníky sympozia byl připraven i sportovně relaxační program a turistický výlet. Společenský večer završilo 2denní setkání odborníků z oblasti traumatologie a ortopedie a díky vynikajícímu showmanovi Vladimíru Hronovi není možné zapomenout na užasnou atmosféru celého večera.
Věříme, že sympozium přineslo účastníkům mnoho dojmů a informací, nejen vědeckých.
Těšíme se na vás na příštím sympoziu firmy BEZNOSKA.
Tomáš Trč
Každoročně (pokud se v tomtéž roce neorganizuje Trienální kongres) se koná na vybraném místě výroční mezinárodní kongres SICOT (Annual International Congress). Při výběru lokality se přihlíží k tomu, aby se mohly zúčastnit různé kontinenty. Nejspíše i proto byl tento kongres uspořádán po kongresu v Buenos Aires v roce 2006 na Africkém kontinentě, v marockém městě Marrákeš. Kongres organizoval jeho prezident, bývalý pokladník SICOT Thami Benzacoure, významný ortoped, pocházející právě z Marrákeše.
Město Marrákeš jako historické kulturní středisko Maroka je velmi moderní město s bohatou a velkorysou výstavbou na jedné straně a historickým středem Medinou na straně druhé. Procházky městem jsou příjemné a pro turisty bezpečné. Setkání s jinou kulturou a odlišným způsobem života je pro Evropana velmi zajímavé. Možnost navštívit pobřeží, dle turistických průvodců s nejkrásnějšími plážemi, či blízké pohoří Atlas, atraktivnost této lokality ještě zvýšilo, nicméně toto osobně potvrdit nemohu, neboť časový plán předkongresových aktivit byl velmi nabitý.
Na AIC kongresu se totiž vždy schází výbor SICOT a koná se plenární schůze národních delegátů. Nejinak tomu bylo i zde. Zasedání začalo již v pondělí a schůze výborů a geografických sekcí pokračovaly v úterý a ve středu. Projednáván byl plán práce na další rok, organizace kongresů na několik let dopředu, a diskutovány byly i otázky stanov a problematika členské základny. Zajímavé bylo sledovat rozmanité zájmy ortopedů z rozličných částí světa, různě vyvinuté úrovně ortopedie, finančních možností a sociální úrovně života.
Po příspěvcích byl dán prostor k diskuzi, do níž se zapojili mnozí, neboť se týkala rozpočtu, jehož prezentace je nemilosrdná, a kritika rovněž. Situace je v současnosti relativně vyrovnaná, nicméně důraz je kladen především na navýšení počtu členů. Probírány byly taktéž nejrůznější způsoby získání nových členů. Potěšující je situace časopisu International Orthopaedic, který získává každý člen zdarma. Články jsou velmi kvalitní a impakt faktor se zvýšil téměř na 1,0.
Kongresový kalendář byl potvrzen až do roku 2012 s předběžným plánem dokonce do roku 2015. Pro nás je bezesporu zajímavý termín příštího Trienálního kongresu v Hongkongu a následného v roce 2011 v Praze, na kterém již byla zahájena příprava. AIC kongres se bude konat v roce 2009 v Patayi a v roce 2010 v Göteborgu.
Do předkongresové aktivity patřilo i získání Sicot approval. 34 kandidátů absolvovalo nejprve písemný test z otázek vybraných z Hypeguidu (www.Ortho.hyperguides.com) a následující den i ústní zkoušku u SICOT examinátorů. Sám jsem jedním z nich a v komisi pro dětskou ortopedii jsem celý den zkoušel s kolegou Pecinou ze Záhřebu mladé ortopedy z Afriky, Indie a Evropy (převážně z Anglie); bylo docela milé moci si s nimi pohovořit. Úroveň jejich znalostí odpovídala naší atestaci z ortopedie, a po absolvování dostalo 33 uchazečů certifikát o složení zkoušky s garancí SICOT. Dle tvrzení některých z nich jim tento certifikát může usnadnit získání zaměstnání.
Obdobné přezkoušení je připraveno na každém AIC i Trienálním kongresu (bude i v Praze), takže je možné se přihlásit. Test v našem časopise reflektuje většinou otázky z testu pro SICOT Approval. Vedoucím týmu examinátorů je Anthony Hall a zkušebním komisařem pro test je Charles Sorbie, oba patří mezi významné funkcionáře SICOTu.
Vlastní kongres byl slavnostně zahájen v kongresovém centru, v moderní části Marrákeše. Oficiality za účasti celého výboru SICOT trvaly téměř 2 hodiny, a proto si umělecké vystoupení folklorního souboru vychutnal jen málokdo. Samotný odborný program začal ve čtvrtek. Kongres probíhal v několika sekcích s ortopedickou a traumatologickou tematikou. Celkem bylo předneseno 410 referátů, předem schválených odbornou komisí a rozdělených do 19 sekcí.
Kvalita přednášek byla, alespoň tam, kde jsem byl přítomen, velmi dobrá. Námitky z předchozích let, že kvalita příspěvků kvůli nestejné úrovni ortopedie v různých geografických lokalitách není až tak vysoká, v současné době nemají opodstatnění. Obzvláště přednášky s traumatologickou tematikou byly velmi kvalitní. Jistě na tom má podíl i zhodnocení abstrakt a odmítnutí přednášek, které nemají odpovídající úroveň. Bylo velmi zajímavé sledovat rozvoj ortopedie v různých částech světa. Jen je škoda, že přednášek z Čech bylo velmi málo (Kloub a Kopačka), přestože registrovaných účastníků bylo poměrně dost.
Idea SICOTu seznamovat kolegy s vývojem ortopedie v rozličných koutech světa a navzájem se informovat o nových poznatcích je na těchto kongresech naprosto splněna, a pokud se posluchač o tuto problematiku zajímá, může vyslechnout velmi zajímavá sdělení. Sekce posterů velikostí odpovídala rozsahu kongresu (více než 1 000 registrovaných účastníků) a byla hojně navštěvovaná. Výstava zdravotnické techniky byla relativně malá, většinou lokálních výrobců, i když se vyskytovali i vystavovatelé ze střední Evropy. Bylo potěšující, že hojně navštěvovaný stánek byl i stánek firmy BEZNOSKA s.r.o. V pátek byl v Sultánském paláci organizován galavečer s tradičním programem a hudebníky, kteří si zahráli v Marrákeši v roce 2004 s Jimmy Pagem a Robertem Plantem při natáčení DVD No Quarter (alespoň já jsem mezi nimi některé poznal).
Celkově je možné shrnout, že kongres byl velice zajímavý. Zvláště mě potěšila zvyšující se kvalita přednášek i přátelská atmosféra, která na kongresu vládla. Lokalita byla jistě atraktivní, i když „zvláštnosti“ života ve staré Medině mě neuchvátily. Můžeme se těšit na další kongres v Hongkongu v srpnu 2008, kde se budeme moci setkat se známými ortopedy z celého světa a vyslechneme si ještě kvalitnější přednášky. Prezident kongresu, prof. Keith Luk, je toho zárukou.
Jiří Selucký
18. a 19. 10. 2007 se v Přerově uskutečnily II. Moravské ortopedické dny. Jejich tématem byla ortopedie a traumatologie ramene. Tento kongres přilákal téměř tři a půl stovky účastníků z Čech, Moravy i Slovenska. Byl zaměřen sice na úzce vymezenou oblast, ale vzhledem k tomu, že zde přednášeli nejen ortopedi a traumatologové, ale i sportovní a rehabilitační lékaři, rentgenologové a třeba i cévař nebo internista, šlo o velmi (v Čechách) netradiční typ akce. Tento model byl účastníky velmi pozitivně přijat a hojná účast na odborné části kongresu od začátku do konce je toho dokladem. V případě zájmu jsou k dispozici abstrakta na www.orto-info.eu.
Přikládáme několik ilustračních fotografií z odborné části kongresu.
Milan Handl
13. kongres ESSKA (European Society of Sports Traumatology Knee Surgery and Arthroscopy) se konal ve dnech 21.–24. 5. 2008 za rekordní účasti 1 780 registrovaných účastníků. Kongresová jednání, workshopy a výstava firem zaplnily celý kongresový komplex Alfandega na břehu řeky Douro, prakticky v centru města a nedaleko od sklepů známých vinařských firem produkujících vyhlášené portské víno.
Samotný kongres potvrdil ohromný rozmach artroskopie všech kloubů, ale také prolínání jednotlivých ortopedicko-traumatologických podoborů zasahujících tak na jedné straně do problematiky endoprotetické, na druhé straně biochemické, genetické apod. Z tohoto pohledu bylo velmi náročné sledovat aspoň kostru odborného programu, který zahajovaly instrukční kurzy od 7 hodin ráno a ukončovaly poslední přednášky kolem 19. hodiny večer, a to s výjimkou posledního dne po všechny dny kongresu. Tato obsáhlost rovněž způsobila prolínání jednotlivých témat v různých přednáškových sekcích, takže obsáhnout vše potřebné nebo dle individuálního zájmu bylo téměř nemožné.
Novým přínosem kongresu ESSKA se stalo poskytnutí prostoru pro odborná jednání regionálních účastníků, a to z různých částí Evropy. To, že se ESSKA rozrůstá do dalších částí Evropy, bylo zřejmé např. z účasti polských ortopedů, kteří překvapivě představovali druhé nejčetnější mezinárodní zastoupení hned po domácích Portugalcích. Z tohoto pohledu početní účast českých ortopedů byla malá, byť aktivní – přednášky (Handl 2x, Paša, Trč, Havlas) i postery (Handl, Paša, Pink, Podškubka).
Z hlediska mezinárodního pohledu a členství v ESSKA vykazuje počet členů celkem setrvalý stav, kolem 1 000 řádně platících po provedené kontrole databáze. Přesto se jeví ESSKA jako dynamicky se rozvíjející organizace, která má co nabídnout. Díky úsilí nových členů převážně z východní Evropy se podařilo dosáhnout určitých významných kroků pro budoucí zapojení členů jak v jednotlivých komisích ESSKA, tak pro možnost širší prezentace výsledků jejich práce v podobě přednášek, zvaných přednášejících apod. Na společné schůzi zemí východní Evropy velmi jasně zaznělo, že zapojení do ESSKA by se mělo především dít přímou účastí a podílem na činnosti ve všech orgánech této organizace, nejširším zastoupením ve funkci moderátorů kongresů, recenzentů časopisu KSSTA apod., nikoli tedy prostřednictvím integrační komise, která působí dojmem přežitku. Mnohem perspektivnější se jeví početně silná skupina zástupců těchto zemí, kteří připravují regionální kongresy a sympozia, což je pro vedení ESSKA dokladem o narůstajícím významu východní Evropy. Že se nejedná o nově vzniklou akci, mohu potvrdit, neboť od loňského kongresu ISAKOS ve Florenci se zájem jak ESSKA, tak ISAKOS o zapojení východoevropských zemí nesmírně zvýšil.
Otázka českého zastoupení v těchto mezinárodních společnostech je otázkou pro každého, dle individuálního zájmu a uvážení. V tomto směru chci nabídnout spolupráci i pomoc jakožto člen Education Committee (ISAKOS) i Cartilage Committee (ESSKA). Možností se nabízí celá řada, o připravovaných akcích budu informovat (např. www.prague2009asc.cz) mj. i na členské schůzi při 6. kongresu SSTA v Plzni v září 2008. Ostatně soudím, že by čeští a moravští ortopedi měli přestat přešlapovat na místě. Doba je příznivá, aby nás bylo vidět co nejvíce.