Ortopedie: 5/2010



Pro návrat na výběr ročníku klikněte zde.
Pro návrat na výběr čísel v ročníku 2010 klikněte zde.

Obsah:

Editorial - Tomáš Trč
Bakteriální nálezy ze sonikovaných spacerů impregnovaných gentamycinem / Bacterial Findings from Sonicated Gentamicine-Impregnated Spacers - Jaroslav Ouředník, Jan Pilnáček, Galina Eliášová
Srovnání pevnosti 2- a 4pramenné sutury v experimentálním modelu šlachové sutury při použití 3 typů šicích vláken / Tensile strength evaluation of 2- and 4-strand sutures in a tendon suture experimental model using 3 types of suture materials - Ivan Justan
Liečba osteoartrózy kolenného kĺbu intraartikulárnou aplikáciou autológnej plazmy bohatej na trombocyty / Intra-articular application of autologous platelet-rich plasma in the treatment of osteoarthritis of the knee - Marek Lacko, Timea Tóthová, Ján Rosocha, Štefan Štolfa, Ahmed Gharaibeh, Gabriel Varga, Štefan Raffáč, Jozefína Petrovičová, Gabriel Vaško
Femoroacetabulární impingement syndrom - diagnostické a terapeutické možnosti / Femoroacetabular Impingement Syndrome - Diagnostics and Management - Petr Chládek, Tomáš Trč, Viktor Řeháček
Problematika poúrazových artróz zápěstí a její chirurgické léčení / Problems in post-traumatic osteoarthritis of the wrist and its surgical solutions - Aleš Švarc, Jaroslav Pilný, Jiří Kubeš
Historie operační léčby diafyzárních zlomenin v předloktí v letech 1878–1975 / History of operative treatment of diaphyseal fractures of the forearm in 1878–1975 - Jan Bartoníček
Zpráva o 8. středoevropském ortopedickém kongresu – CEOC / Report on the 8th Central European Orthopaedic Congress – CEOC - Jan Bartoníček
11. Evropský revmatologický kongres EULAR / 11th European Congress of Rheumatology - Vladimír Medek




EDITORIAL

Tomáš Trč

Vážení čtenáři,
máte před sebou zářijové číslo časopisu Ortopedie. Po jistě krásné dovolené Vám nabízíme číslo, kde je převaha velmi zajímavých původních prací.
Doktor Ouředník a kolektiv v původní práci Bakteriální nálezy ze sonikovaných spacerů impregnovaných gentamicinem hodnotili 50 pacientů v období let 2007 – 2009. Pokusili se zjistit, zda gentamicin uvolňovaný ze spaceru má nějaký vliv na jeho osídlení bakteriálními kmeny. Došli k zajímavým výsledkům, které jistě upraví náhled na terapii infektů pomocí spaceru.
Původní práce autora z neortopedického pracoviště, doktora Justana, srovnává pevnosti 2- a 4vláknové šlachové sutury v experimentálním modelu při použití 3 typů šicích vláken. Je dobře, že o publikaci v našem časopise mají zájem i jiné odbornosti a vítáme tyto možnosti. Obzvláště jedná-li se o tak zajímavý článek, jako je tento.
Kolektiv slovenských autorů předkládá původní práci Liečba osteoartrózy kolenného kĺbu intraartikulárnou aplikáciou autológnej plazmy bohatej na trombocyty. Tato tematika je v poslední době velmi diskutována a přináší rozporuplné závěry. Je dobře, že náš časopis jako jeden z prvních přináší původní práci s hodnověrnými výsledky. Doufejme, že další budou následovat. Doktor Lacko a kol. v této práci ověřovali účinnost a bezpečnost intraartikulárně podávaného přípravku autologní krevní plazmy bohatého na trombocyty, který je připravovaný na jejich pracovišti pro pacienty s osteoartrózou kolenního kloubu.
Femoroacetabulární impingement se udává jako možná příčina rychle se rozvíjející artrózy. Jeho včasná léčba by mohla průběh artrózy zpomalit nebo i zastavit. Přehled o diagnostických a terapeutických možnostech léčby femoroacetabulárního impingement syndromu získáte přečtením článku doktora Chládka a kol.
Nejčastější příčinou rozvoje degenerativních změn v zápěstí jsou poúrazové stavy. Artrotické změny jsou patrné již do několika let od úrazu. Doktor Švarc a kol. o této problematice píší ve článku Problematika poúrazových artróz zápěstí a její chirurgické léčení.
Rubrika Historie je pokryta článkem prof. Bartoníčka Historie operační léčby diafyzárních zlomenin v předloktí v letech 1878–1975. Práce je vyčerpávajícím a uceleným přehledem historie této operační léčby od počátků až do současnosti.
Chybí reakce Hradečáků na Sklenského, to budu muset doplnit a bude se muset zařadit do čísla.
Přeji Vám příjemné a poučné čtení
Tomáš Trč


Klíčová slova: editorial
Keywords: editorial




BAKTERIáLNí NáLEZY ZE SONIKOVANýCH SPACERů IMPREGNOVANýCH GENTAMYCINEM / BACTERIAL FINDINGS FROM SONICATED GENTAMICINE-IMPREGNATED SPACERS

Ortopedicko-úrazové oddělení Nemocnice Kladno, Vančurova 1548, 272 01 Kladno, tel.: 312 606 292, e-mail: joure@email.cz

Souhrn:
Cíl studie: Cementový spacer (polymetylmetakrylát) je na našem oddělení nedílnou součástí dvoudobých reimplantací septicky uvolněných endoprotéz. Cement impregnovaný antibiotikem je standardně používán k tvorbě spaceru. Při mikrobiologickém vyšetření biofilmu, sejmutého z odstraněného spaceru sonikací, jsme zjistili poměrně zajímavé výsledky. Proto jsme se pokusili zjistit, zda gentamicin uvolňovaný ze spaceru má nějaký vliv na jeho osídlení bakteriálními kmeny.
Materiál: Hodnotili jsme 50 pacientů z časového období 2007 – 2009. Soubor tvořilo
21 pacientů s infikovanou totální endoprotézou kyčle, 19 pacientů s infikovanou totální endoprotézu kolene, 3 pacienti s infikovanou cervikokapitální endoprotézou kyčle, 6 pacientů
s purulentní gonitidou a 1 pacient s purulentní coxitidou, kteří byli řešeni dvoudobou implantací endoprotézy, kdy v první době byla provedena resekce kloubních ploch s implantací spaceru a v druhé době implantace endoprotézy.
Metoda: U 49 pacientů byl spacer odstraněn po 3–4 týdnech. U jednoho pacienta pak po 3 měsících. Všechny spacery byly ihned odeslány k sonikaci na bakteriologické pracoviště. Hodnotili a porovnávali jsme kultivační nálezy z první a druhé doby výkonu. Zjišťovali jsme hlavně citlivost či necitlivost patogenu na gentamicin bez ohledu na získané bakteriální kmeny.
Závěr: Impregnace cementu antibiotikem po 3–4 týdnech vždy nezabrání jeho osídlení adherujícími kmeny citlivými na použité antibiotikum. Soudíme, že spacer v pooperačním období může být kolonizován stejně jako každý jiný implantát v lidském těle.


Summary:
Purpose of study: In the authors´ department, a cement spacer (polymethacrylate) is used in two-stage reimplantations of septic-state released endoprosthesis. Antibiotic-impregnated cement is usually used for the formation of the spacer. Microbiological testing of the biofilm removed from the spacer by sonication demonstrated rather interesting results. Therefore, the authors tried to determine whether the Gentamicine released from spacer has any effect on preventing bacterial strain colonisation.
Material: The authors examined 50 patients treated in the in the period of 2007-2009. The patient population included 21 patients with infected total hip endoprosthesis, 19 patients with infected total knee endoprosthesis, 3 patients with infected cervicocapital hip endoprosthesis, 6 patients with purulent gonitis and 1 patient with purulent coxitis. The patients with purulent arthritis were treated by two-stage endoprosthesis implantation. During the first stage articular surfaces of the joint were resected and the spacer was implanted. The spacer was removed and the endoprosthesis was implanted during the second stage of the procedure.
Method: In 49 patients the spacer was removed after 3-4 weeks. In one patient the spacer was removed after 3 months. All spacers were immediately sent for microbiological examination by sonication. The authors compared the cultivation findings from the first and second stage. Sensitivity or insensitivity of the pathogen to gentamicine, irrespective of the obtained bacterial strains, was examined.
Conclusion: The impregnation of bone cement with antibiotics does not always prevent its colonization by adhering strains after 3-4 weeks. It seems that the spacer is probably colonized after the surgery as well as any other implant in the human body.


Klíčová slova: spacer, gentamicin, sonikace
Keywords: Spacer, Gentamicine, Sonication




SROVNáNí PEVNOSTI 2- A 4PRAMENNé SUTURY V EXPERIMENTáLNíM MODELU šLACHOVé SUTURY PřI POUžITí 3 TYPů šICíCH VLáKEN / TENSILE STRENGTH EVALUATION OF 2- AND 4-STRAND SUTURES IN A TENDON SUTURE EXPERIMENTAL MODEL USING 3 TYPES OF SUTURE MATERIALS

Klinika plastické a estetické chirurgie LF MU Brno a FN u sv. Anny, Pekařská 53, 656 91 Brno, tel.: 543 181 111, e-mail: justan@operativa.cz

Souhrn:
Cíl: Cílem naší práce bylo srovnání pevnosti 2- a 4vláknové korové šlachové sutury v experimentálním modelu při použití 3 typů šicích vláken.
Materiál a metodika: Vytvořili jsme model z tvrzeného teflonu s nulovou elasticitou, který manifestoval pouze vlastnosti šicího materiálu a použité sutury. Použili jsme 3 typy šicích materiálů: monofilní nevstřebatelný polypropylen (Chiralen), monofilní vstřebatelný polymer (Polydox) a pletený nevstřebatelný polyester (Tervalon) o síle USP 3/0. Jako 2vláknovou suturu jsme zvolili Kesslerův steh, jako 4vláknovou pak suturu dle McLarneyové. Test byl proveden na trhacím přístroji ZWICK.
Výsledky: Při použití vlákna Chiralen a sutury dle Kesslera je průměrný Fmax 31,86 N a gapping eFmax 6,97 mm, dle McLarneyové pak 63,42 N a 4,21 mm. Při použití vlákna Polydox a sutury dle Kesslera Fmax 46,86 N a eFmax 14,4 mm, dle McLarneyové pak 74,15 N a 4,82 mm. Vlákno Tervalon se suturou dle Kesslera Fmax 42,36 N a eFmax 6,83 mm, sutura dle McLarneyové 73,78 N a 3,1 mm.
Závěr: Nejbezpečnějším vláknem pro šlachovou suturu s nejlepší kombinací pevnosti a elasticity je v našem experimentálním modelu nevstřebatelné pletené vlákno typu Tervalon.


Summary:
Introduction: The goal of our article was to evaluate tensile strength of 2-strand and 4-strand tendon core suture in an experimental model while using 3 different suture materials.
Material and Methods: We designed a model made of toughed Teflon with zero elasticity which shows only characteristics of suture material and used suture type. We used 3 types of suture material: monofilament nonabsorbable polypropylene (Chiralen), monofilament absorbable polymer (Polydox) and braided nonabsorbable polyester (Tervalon) USP 3/0. Kessler suture represented 2-strand sutures and McLarney technique stood for 4-strand core sutures. All tests were done with Zwick testing machine.
Results: Using Chiralen and Kessler suture we gained mean Fmax 31.86 N and gapping eFmax 6.97 mm, McLarney suture 63.42 N and 4.21 mm. Using Polydox and Kessler suture Fmax 46.86 N and eFmax 14.4 mm, McLarney 74.15 N and 4.82 mm. Using Tervalon and Kessler suture Fmax 42.36 N and eFmax 6.83 mm, McLarney 73.78 N and 3.1 mm.
Conclusion: In our experiment, the safest material for tendon suture with the best combination of tensile strength and elasticity was braided nonabsorbable polyester (Tervalon).


Klíčová slova: pevnost, sutura flexoru, vlastnosti stehu
Keywords: tensile strength, flexor tendon, suture characteristics




LIEčBA OSTEOARTRóZY KOLENNéHO KĺBU INTRAARTIKULáRNOU APLIKáCIOU AUTOLóGNEJ PLAZMY BOHATEJ NA TROMBOCYTY / INTRA-ARTICULAR APPLICATION OF AUTOLOGOUS PLATELET-RICH PLASMA IN THE TREATMENT OF OSTEOARTHRITIS OF THE KNEE

[1] Klinika ortopédie a traumatológie pohybového ústrojenstva FN LP a UPJŠ LF Košice, Trieda SNP 1, 040 01 Košice, Slovensko, tel.: 55 640 3535, e-mail: marek.lacko@upjs.sk
[2] Združená tkanivová banka FN LP a UPJŠ LF Košice
[3] Oddelenie laboratórnej medicíny FN LP Košice
[4] Ústav lekárskej informatiky UPJŠ LF Košice


Súhrn:
Úvod: Plazma bohatá na trombocyty je definovaná ako koncentrát ľudských trombocytov v malom množstve plazmy. Jej liečebné vlastnosti sú založené na účinku faktorov, ktoré sa uvoľňujú z aktivovaných trombocytov. Tieto faktory majú kľúčovú úlohu v regulácii a stimulácii procesu hojenia a tkanivovej regenerácie.
Cieľ práce: Cieľom našej práce bolo overiť účinnosť a bezpečnosť intraartikulárne podávaného prípravku autológnej krvnej plazmy bohatej na trombocyty, ktorý je pripravovaný na našom pracovisku, pre pacientov s osteoartrózou kolenného kĺbu.
Materiál a metódy: Do prospektívnej náborovej štúdie bolo zaradených 60 pacientov s osteoartrózou kolenného kĺbu. Pacienti boli náhodne rozdelení do dvoch skupín zložených z 30 pacientov. Prvá skupina pacientov bola liečená prípravkom z autológnej krvnej plazmy bohatej na trombocyty. Pacientom kontrolnej skupiny bol dovnútra kĺbu aplikovaný prípravok kyseliny hyalurónovej. Liečba v oboch skupinách pozostávala z troch podaní liečebného prípravku v týždňových intervaloch. Klinický stav pacientov bol hodnotený pred začatím liečby a 3 mesiace po poslednej aplikácii liečebného prípravku pomocou indexu osteoartrózy WOMAC, schémy NRS a PGIC.
Výsledky: Pri hodnotení WOMAC a NRS pred začatím liečby a po 3 mesiacoch od ukončenia liečby sme zaznamenali signifikantné zlepšenie v obidvoch skupinách. Pri porovnávaní výsledkov WOMAC a NRS medzi skupinami sme zistili signifikantne lepšie výsledky v skupine pacientov s aplikovanou autológnou plazmou bohatou na trombocyty. Nezaznamenali sme žiadne komplikácie liečby. Priemerná koncentrácia trombocytov v prípravku autológnej plazmy bohatej na trombocyty bola 4,5-násobne vyššia ako koncentrácia trombocytov v periférnej krvi v jednotke objemu.
Záver: Vzhľadom na biologický potenciál autológnej plazmy bohatej na trombocyty pri regenerácii tkanív, jej relatívne jednoduchú prípravu a aplikáciu, bezpečnosť z hľadiska vylúčenia rizika prenosu infekčných ochorení a vzniku alergických reakcií a v súlade s priaznivými, aj keď zatiaľ len krátkodobými výsledkami nášho klinického skúšania, považujeme aplikáciu autológnej plazmy bohatej na trombocyty pri liečbe osteoartrózy kolenného kĺbu v počiatočných štádiách za bezpečnú a efektívnu metódu liečby.


Klíčová slova: osteoartróza, kolenný kĺb, kyselina hyalurónová, plazma bohatá na trombocyty




FEMOROACETABULáRNí IMPINGEMENT SYNDROM - DIAGNOSTICKé A TERAPEUTICKé MOžNOSTI / FEMOROACETABULAR IMPINGEMENT SYNDROME - DIAGNOSTICS AND MANAGEMENT

Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF UK a FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, tel.: 224 432 857, e-mail: petr.chladek@fnmotol.cz

Souhrn:
Úvod: Femoroacetabulární impingement syndrom je stále více akceptován jako tzv. etiologický faktor X kyčelní artrosy. Jedná se o onemocnění, které je charakterizováno mechanickým konfliktem mezi okrajem acetabula a perikapitální částí krčku femoru. K tomu může vést jednak nesprávná orientace, resp. nadměrná hloubka kloubní jamky (typ pincer), jednak chybějící offset hlavice kosti stehenní (typ cam), velmi často pak kombinace obou příčin.
Diagnostika: Postavení diagnózy je založeno na klinickém vyšetření – především na pozitivitě předního, resp. zadního impingement testu. Přínosné je sonografické vyšetření, při kterém posoudíme ventrální offset hlavice. Základním reprodukovatelným vyšetřením je ale nativní skiagram – předozadní snímek a tzv. axiál kyčlí. Kontrastní vyšetření – artrografie je dle našeho názoru velkým přínosem v předoperační rozvaze. Z komputerizovaných vyšetření pomůže CT, resp. jeho 3D rekonstrukce, k odhalení labrální léze je pak nezbytné MRI vyšetření, nejlépe kontrastní (artro-MRI).
Terapie: Možnosti konzervativní terapie jsou omezené na režimová opatření a chondroprotektiva. Chirurgická léčba typu pincer spočívá v redukci acetabula z předního, resp. z posterolaterálního přístupu (v případě kombinovaného výkonu s modelací hlavice). U typu cam je metodou volby řízená luxace a modelace hlavice (též z posterolaterálního přístupu). Přední přístup s limitovanou možností ošetření eventuální labrální léze je vhodný pouze tam, kde jsou zjevné degenerativní změny.
Závěr: Se vzrůstající popularitou této relativně mladé diagnózy (alespoň co se exponenciálního nárůstu počtu publikací na toto téma týče) by její stanovení nemělo činit obtíže. Chirurgická léčba by ale měla být naopak soustředěna tam, kde jsou tyto rozsáhlé rekonstrukční výkony prováděny rutinně.


Summary:
Introduction: The femoroacetabular impingement syndrome is being increasingly accepted as a so-called etiologic factor X of hip arthrosis. It is a disease characterised by a mechanical conflict between the edge of the acetabulum and the pericapital part of the femoral neck. This could result in incorrect orientation, or excessive depth of the acetabulum or hip socket (pincer type), or the missing femoral head offset (cam type), and very often a combination of both.
Diagnostics: The position of the diagnosis is based on clinical examination – above all on a positive front, or back impingement test. A sonographic examination is beneficial as it allows for the examination of the ventral head offset. But the basic reproducible examination is a wet skiagram – a sagittal scan and so-called axial hip. A contrast examination – arthrography, in the authors´ opinion, is of great benefit in a preoperative balance sheet. Of the computerised examinations, it is the CT scan or its 3D reconstruction which helps, and to detect a labral lesion a MRI scan, ideally with contrast (arthro-MRI), is essential.
Therapy: The possibilities of conservative therapy are limited to a regimen-oriented measures and chondroprotectives. Surgical treatment of the pincer type involves reduction of the acetabulum from the front or from the posterolateral approach (in case of a combined procedure with head modelling). The cam type is a selection method involving controlled luxation and modelling of the head (also from the posterolateral approach). The front approach with limited possibility of examination of any labral lesion is appropriate only where apparent degenerative changes have been identified.
Conclusion: With regard to its increasing popularity (at least as regards the exponential increase in the number of publications on this subject), this relatively new diagnosis should not be difficult to determine. On the contrary, the surgical treatment should be centralised in facilities where these extensive procedures are performed on a routine basis.


Klíčová slova: femoroacetabulární impingement
Keywords: femoroacetabular impingement




PROBLEMATIKA POúRAZOVýCH ARTRóZ ZáPěSTí A JEJí CHIRURGICKé LéčENí / PROBLEMS IN POST-TRAUMATIC OSTEOARTHRITIS OF THE WRIST AND ITS SURGICAL SOLUTIONS

Pardubická krajská nemocnice, Ortopedické oddělení, Kyjevská 44, 530 02 Pardubice, tel.: 466 011 111, e-mail: ales.svarc@centrum.cz

Souhrn:


Artróza zápěstí výrazně omezuje funkci ruky. Nejčastější příčinou rozvoje degenerativních změn v zápěstí jsou poúrazové stavy, po kterých dochází ke změně kinematiky karpu. Patří sem zejména poranění skafolunátního vazu a paklouby skafoidea. Artrotické změny jsou patrné již do několika let od úrazu. Pro správné zhodnocení stavu kloubních chrupavek a vazivového aparátu je vedle rentgenové dokumentace velmi přínosná i artroskopie zápěstí. Následně dle stupně degenerativního poškození zápěstí volíme vhodný operační výkon s cílem zachovat co největší nebolestivý rozsah pohybů. Při částečném postižení systému zápěstních kůstek volíme limitovanou dézu zápěstí nebo karpektomii proximální řady. Častým doplňkovým výkonem je selektivní denervace karpu, která přináší úlevu od bolesti a umožní oddálit totální artrodézu zápěstí. Při výrazném a celokloubním poškození zápěstí zvažujeme totální dézu zápěstí. Alternativou v indikovaných případech je totální náhrada zápěstí.








Summary:


Osteoarthritis of the wrist dramatically limits the function of the hand. Post-traumatic conditions with changed kinematics of the wrist, especially scapholunate ligament injury and pseudoarthrosis of the scaphoid, result in symptomatic osteoarthritis of the wrist. Degenerative changes are notable as early as in few years after the injury. Wrist arthroscopy and X-ray procedure play a crucial role for the right evaluation of degenerative changes and ligament injuries of the wrist. An accurate diagnosis results in proper surgical management in order to maintain as much non-painful movement of the wrist as possible. Proximal row carpectomy and limited arthrodesis of the wrist are effective surgical procedures for the treatment of degenerative osteoarthritis that partly affects the wrist. Selective wrist denervation is a procedure that relieves pain and can delay total arthrodesis of the wrist. It is a common supplementary procedure. Total arthrodesis of the wrist is a procedure for the treatment of the most severe degenerative changes of the wrist. Total wrist replacement is a new alternative procedure with promising short term results.



Klíčová slova: artróza zápěstí, poranění skafolunátního vazu, paklouby skafoidea, proximální karpektomie, déza zápěstí, totální náhrada zápěstí
Keywords: osteoarthritis of the wrist, scapholunate ligament injury, pseudoarthrosis of the scaphoid, proximal row carpectomy, arthrodesis of the wrist, total wrist replacement




HISTORIE OPERAčNí LéčBY DIAFYZáRNíCH ZLOMENIN V PřEDLOKTí V LETECH 1878–1975 / HISTORY OF OPERATIVE TREATMENT OF DIAPHYSEAL FRACTURES OF THE FOREARM IN 1878–1975

Chirurgická klinika 1. LF UK a FTNsP, Vídeňská 800, 140 59 Praha 4 - Krč, tel.: 261 081 111, e- mail: bartonicek.jan@seznam.cz

Souhrn:
První operace diafyzárních zlomenin předloktí se datují do 80. let 19. století. Heine v roce 1878 popsal fixaci diafyzárního pakloubu distální ulny nitrodřeňovým čepem ze slonoviny. Hansmann publikoval první osteosyntézu akutní zlomeniny radia, a to dlahou v r. 1886. O použití zevní fixace referoval Parkhill v letech 1897–8. Během prvních dvou dekád 20. století se zásluhou Lambotteho a Laneho dlahová osteosyntéza rychle rozšířila v Evropě i v USA. V r. 1913 publikoval Schöne techniku zavřené nitrodřeňové fixace diafyzárních zlomenin předloktí stříbrným drátem. Posterolaterální přístup k radiu popsal v r. 1918 Thompson, volární přístup publikoval Henry stručně v r. 1926 a podrobněji v r. 1945. Po všeobecném útlumu operační léčby zlomenin mezi oběma světovými válkami se v následných 30 letech po r. 1945 stala dlahová osteosyntéza metodou volby pro diafyzární zlomeniny předloktí.


Summary:
The first operations of diaphyseal fractures of the forearm date back to the 1880s. In 1878, Heine described the fixation of the diaphyseal nonunion of the distal ulna by an intramedullary ivory peg. Hansmann published the first osteosynthesis of an acute fracture of the radius with a plate in 1886. The application of external fixation was reported by Parkhill in 1897-8. During the first two decades of the 20th century, plate osteosynthesis quickly spread through Europe and the U.S. thanks to Lambotte and Lane. In 1913, Schöne published the technique of closed intramedullary fixation of diaphyseal fractures of the forearm with a silver wire. Posterolateral approach to the radius was described by Thompson in 1918; volar approach was published by Henry who mentioned it briefly in 1926 and specified it in detail in 1945. After a general decline of surgical treatment between the two World Wars, plate osteosynthesis became the method of choice for diaphyseal fractures of the forearm in the following 30 years after 1945.


Klíčová slova: diafyzární zlomeniny předloktí, historie operační léčby, osteosyntéza
Keywords: diaphyseal fractures of the forearm, history of operative treatment, osteosynthesis




ZPRáVA O 8. STřEDOEVROPSKéM ORTOPEDICKéM KONGRESU – CEOC / REPORT ON THE 8TH CENTRAL EUROPEAN ORTHOPAEDIC CONGRESS – CEOC

Chirurgická klinika 1. LF UK a FTNsP, Vídeňská 800, 140 59 Praha 4 - Krč, tel.: 261 081 111, e- mail: bartonicek.jan@seznam.cz

S myšlenkou organizovat pravidelně setkání ortopedů střední Evropy přišel zesnulý prof. Makai v roce 1996. Tehdy se v Bratislavě konalo první setkání, následné v roce 1998 v Budapešti bylo již nazváno CEOC (Central European Orthopaedic Congress). O pořadatelství se postupně střídalo Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Česká republika a Rakousko. Vznikl i neformální výbor, kde Slovensko zastupoval prof. Makai, Maďarsko prof. Viszkelety, Slovinsko prof. Pavlovčič, Chorvatsko prof. Pečina, Českou republiku prof. Bartoníček. Toto sdružení navazující v jistém smyslu na tradici Slovanského sborníku ortopedického i „starou monarchii“ se stalo platformou, na které se pravidelně setkávali ortopedi z uvedených zemí, navazovaly se a utužovaly vzájemné osobní kontakty, byly zvány i významné osobnosti ortopedického světa a společenské akce měly svůj specifický rituál. Většina kongresů byla spojená i se sympoziem společnosti ARTOF (Association for rationale treatment of fractures), kterou založil prof. Sarmiento a po něm vedl prof. Waddell. Svého největšího rozmachu doznala akce v následných třech ročnících (Portož 2000, Cavcat u Dubrovníku 2002 a v Praze 2004). Pražský kongres byl vůbec největší akcí tohoto druhu, zaregistrováno bylo více jak 600 účastníků a pozvání přijali přední světoví ortopedi – prof. Sarmiento, prof. Magerl, prof. Perren, prof. Waddell, prof. Helfet, prof. Marti a další. Na 6. CEOC konaném v rakouském Grazu se kruh uzavřel a v roce 2008 se akce vrátila zpět do Bratislavy.


Letošní 8. ročník se konal v červnu v Maďarské Pécsi, v krásném městě s bohatou univerzitní tradicí, která byla založena již v r. 1367. Bohužel organizace a úroveň kongresu nenavázala na vysoký standard předchozích let. Maďarští organizátoři předřadili CEOC národnímu maďarskému ortopedickému kongresu, obě akce však nebyly provázány. Minimální byla i propagace CEOC. O jeho pořádání se dozvěděla většina stálých účastníků těsně před uzávěrkou přihlášek. Tomu odpovídala i účast 120 ortopedů, pravda, z různých částí Evropy, včetně velké Británie a Ruska. Většina tradičních účastníků z předchozích let však chyběla. Z České republiky kromě mne přednášeli dr. Chládek z Motola, dr. Pink z Brna, ze Slovenska pak doc. Kokavec z Bratislavy a dr. Varga z Košic. Slovinsko zastupoval prof. Pavlovčič, Chorvatsko prof. Pečina. Úroveň většiny přednášek byla hluboko pod standardem našich domácích akcí. Společenské setkání se prakticky nekonalo.


Naštěstí se podařilo zorganizovat tradiční setkání neformálního organizačního výboru. Prof. Pečina, prof. Pavlovčič, doc. Kokavec a já jsme deklarovali, že CEOC stojí na rozcestí. Buď ho příští ročník vrátí opět na výsluní anebo je zbytečné akci dále pořádat. Samozřejmě, že všichni čtyři jsme jednoznačně podpořili první variantu. Slovinská strana, která bude pořadatelem v roce 2012, navrhla jako místo konání opět Portorož, a to 21. až 23. června. Jako tematika byla zvolena rekonstrukční chirurgie ramenního pletence (úrazy, aloplastika), impingement syndrom a artroskopie kyčle a rekonstrukční chirurgie nohy (úrazy, poúrazové stavy, získaná onemocnění včetně pes equinovarus, aloplastika). Pozváni byli prof. Gerber (rameno) a prof. Zwipp (noha). Posledně jmenovaný již účast přislíbil. Jako člen výboru ARTOF jsem se spojil s jeho současným předsedou prof. Biberthalerem z Mnichova, který vyjádřil zájem opět kongres sdružit s ARTOF sympoziem. Společně s doc. Kokavcem jsme navrhli vyhlašovat pravidelně cenu prof. Makaie za nejlepší přednášku autorů do 35 let. To se setkalo s jednoznačným souhlasem a cena se bude udílet poprvé právě v Portoroži. Jednohlasně byl naopak odmítnut návrh zařadit CEOC „pod deštník“ EFORTu.


Po dosavadních zkušenostech se domnívám, že myšlenka CEOC je i nadále životaschopná, že stojí za to nadále ji rozvíjet a že příští ročník v Portoroži dá zapomenout zklamání z Pecse.



Klíčová slova: ortopedický kongres
Keywords: Orthopaedic Congress




11. EVROPSKý REVMATOLOGICKý KONGRES EULAR / 11TH EUROPEAN CONGRESS OF RHEUMATOLOGY

Ve dnech 16.-19. června 2010 se v Římě uskutečnil 11. Evropský revmatologický kongres EULAR (The European League against Rheumatism).


Jednání probíhala v Kongresovém centru Fiera Roma, které je vzdáleno asi 5 km od mezinárodního letiště Fiumicino. Jedná se o rozsáhlé moderní kongresové centrum s deseti halami, které poskytuje dostatečné kapacity pro přednášky v mnoha sekcích a disponuje rozsáhlými plochami pro vystavovatele a doprovodné akce. Kongresové centrum ještě není zcela dokončeno, takže zatím neobsahuje ubytovací zázemí.


Jednalo se o dosud největší kongres co do účasti. Bylo registrováno asi 15 000 účastníků, což je o 1 000 více než na minulém kongresu před rokem v Kodani. Velká účast lékařů, vědců, pracovníků farmaceutických firem a dalších odborníků, počty přednesených přednášek, prezentací, satelitních sympozií, posterů, ale i bohaté zastoupení vystavovatelů z řad medicínské industrie svědčí o narůstajícím významu evropských kongresů EULAR (European League Against Rheumatism).


Na kongresu bylo předneseno přes 600 přednášek v mnoha sekcích postihujících celou šíři revmatologických chorob, jejich diagnostiku i terapii, včetně příbuzných oborů jako je imunologie, rehabilitace a další.


Během kongresu proběhlo 30 satelitních sympozií a bylo prezentováno kolem 1 500 posterů.


Z jednání kongresu vyšlo mnoho nových poznatků a doporučení, mj. i algoritmus doporučení EULAR pro léčbu revmatoidní artritidy nebiologickými i biologickými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky.


Kongres provázelo i mnoho doprovodných a společenských akcí, které v atmosféře „věčného města“ Říma působily obzvlášť silným dojmem.


Příští kongres EULAR 2011 se bude konat v Londýně ve dnech 25.-28. května 2011.



Klíčová slova: revmatologický kongres, EULAR
Keywords: European Congress of Rheumatology, EULAR





Copyright © 2009 Medakta
Created by Strong Harmonic Buttress